Vzpomínáš. Modrý večer nablízku.
Co jsme se nachodili spolu.
Rozstříkal měsíc světlo na břízku,
padalo stříbro do topolů.
Nezářil půlměsíc jen pro krásu,
ten údiv nikdo nevypoví,
když lehce včesával ti do vlasů
hřebínek žlutě jantarový.
Zelený stromek, blízko oči dvě
a domov prvních vánoc, milá,
jaký dar ruce kladou pod větve,
koho jsi z vánic zachránila ...
Co jsme se nachodili spolu.
Rozstříkal měsíc světlo na břízku,
padalo stříbro do topolů.
Nezářil půlměsíc jen pro krásu,
ten údiv nikdo nevypoví,
když lehce včesával ti do vlasů
hřebínek žlutě jantarový.
Zelený stromek, blízko oči dvě
a domov prvních vánoc, milá,
jaký dar ruce kladou pod větve,
koho jsi z vánic zachránila ...
PeopleSTAR (3 hodnocení)
Další příspěvky autora
KDO - Jan Skácel
Kdo rozdupal a zahodil tu růži na břehu řeky v které plyne čas Tam v modrém lese...
MALÁ NÁDRAŽÍ - Jan Skácel
Jsou krajiny, kde děti ještě vlakům mávají. Vždycky jsme malinko smutní na malý...
TRÁVA JAKO MY - Jan Skácel
Na konci léta okolo tratí hoří tráva neslyšným, bílým plamenem. Vagony míjejí a...
Kdo rozdupal a zahodil tu růži na břehu řeky v které plyne čas Tam v modrém lese...
MALÁ NÁDRAŽÍ - Jan Skácel
Jsou krajiny, kde děti ještě vlakům mávají. Vždycky jsme malinko smutní na malý...
TRÁVA JAKO MY - Jan Skácel
Na konci léta okolo tratí hoří tráva neslyšným, bílým plamenem. Vagony míjejí a...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva