Můj plamen života již dávno zhas.
Šedý už mám snad každý vlas.
Temnota mou duši vyplnila.
Mé srdce v kámen proměnila.
Oči mé již dávno světlo radosti ztratily.
A mé naděje na lásku se s bolestí zničily.
Láska a přátelství život mi ztížila.
Na dno samé krutě mne shodila.
Pryč jsou dny, kdy šťasten jsem byl.
Ted´ sám bych nejraděj na měsíc vyl.
Jak vidím páry do sebe zamilované.
Smutek duše prudce mne ovane.
Nemůžu, dál jít, už nemám sílu.
V sobě jsem ztratil veškerou víru
Nocí temnou bloudím, blížím se k cíli.
Na smrt nečekám už ani chvíli.
Jak stojím sám na prahu smrti.
Z rázu mne na tebe vzpomínky drtí.
Vzpomínka na krásu, jenž rozdává bolest.
Však dotyk jemnější než lesní šelest
Vzpomínka na vlasy zlaté a úsměv šťastný.
S tebou byl každý nový den krásný.
Ale nyní mi zní v hlavě temný hlas.
Skoč už skoč! Smrt nemá čas.
Pomalu stékají po tváři mé slzy.
Od povrchu zemského odpoutám se brzy
Rád bych své chyby vrátil zpět.
Pozdě již je opouštím krutý svět
Vstříc smrti kráčím a pozdě si uvědomuji.
Láska nezklamala mne, ale já ji.
PeopleSTAR (10 hodnocení)