Vzpomínky nevymažeš

Sbohem lásko, potichu ti šeptám,
snad proto, že trochu se bojím.
Co ale odpovíš - raději se neptám,
na každém šprochu - je pravdy trochu.

A já hloupá, vždycky jsem věřila,
že tady s námi na věky bude láska.
Snad metrem zázračným jsem ji měřila,
to jsem ještě netušila, že může to být sázka.

Odešlo štěstí, odešel překrásný sen,
o kterém se mi v noci často zdálo,
bála jsem se oči otevřít - zas tu byl den.
Řekni: "těch pár krásných chvil - zda za to stálo!"

Stále ale nemohu rozloučit se s myšlenkou,
že jednou zase zastavíš se u mých dveří,
uvěřit nechci, že byla jsem pouhou milenkou,
jen ale blázen, ve velikou lásku věří.

Tak sbohem, lásko má a měj se!
Snad někdy se naše cesty opět sejdou.
Říkám si: "Neplač a jenom směj se!"
Ale vzpomínky na tebe vymazat nejdou.