Vzpomínky smutku a radosti

Tisknu se tam v rohu, v rožku maličkém,

a vzpomínám na hrátky s mým malým bratříčkem.



Vzpomínám na časy štestí a radosti,

na časy dlouhé a štastné mladosti.



Kampak vzpomínky zmizely? Kde mohou být?

Musim je najit bez nich nemůžu snít.



Říka si potichu v naprostém šeru,

Kde jsem je ztratil? Kde je seberu?



Najednou v tom rožku stane se zázrak,

spatří tu knihu, která nese vzpomínkový náznak.



Otevře knihu velmi nesměle,

hned se mu vybavý jak vtipně lezl z postele.



Taky se mu vybavý ihned v mysli,

že vždycky k snídani dával si müsli.



Dále si vzpomíná na své mládí,

jak se měli s jednou holkou velice rádi.



Ona to pak ale zkazila,

protože jinému opilá kouřila.



Najednou uvidí provázek přetržené nitě

a vzpomene si, že ta holka i přesto trápení mu pořád tvrdila MILUJI TĚ.



Potom všem se v citu k ní nevyznal,

proto se k odchodu z té lásky uchystal.



Přiběh by mohl mít ješte tolik veršů,

třeba by se mohlo povídat o tom že už nelžu.



Nebo třeba o tom že tenhle příběh je pravdy půl,

jenže ted na stupnici pozitiva vidím NUL.



A tak dále, a tak dále mohlo by se povídat,

krásné a nehezké vzpomínky přebírat.



Tak vlastně na začátku přiběh končí,

a v rožku schoulený se s vámi někdo loučí.