Projít chladem, projít tmou,
v očích zoufalost bezednou.
Sukuby po nocích líbat,
s mrtvými u hrobů zpívat.
Po chladné tváři smrtku hladím,
pohledem i dotyky svádí,
kostnatou rukou svírá krk,
mezitím co kosou pomalu proráží mi hruď.
Pod hvězdnou oblohou, v náruči mě drží,
sníh pod námi taje a barví se mojí krví,
má duše jako motýl vzlézá
a ona přívadí mě zpět do mého světa.
Tiskne mě k sobě, znovu za krk mě chytá
a já jako ona, vzbudím se zítra,
podává mi kosu, obléká svůj hábit,
ptám se přišlas ty mě, či já tebe vlastně zabít ?
obloha nad námi se rozzáří
a ona bez odpovědi s úsměvem odchází.
PeopleSTAR (0 hodnocení)