Mezi hrobkami plnými koster,
v hlavě milion cizích monster,
tam v smrti klidném tichým zámku,
kde mrtví oddávaj se spánku.
Tam bez pohledů očí cizích,
všechny moje hranice mizí,
i řetězy z rukou spadly,
vzkvetly růže co dávno zvadly.
Na kraji propasti má mysl tančí,
vzduchem nesou mě má křídla dračí,
bosé nohy tančí,
trávou po perlách z rosy,
já znovu s úsměvem,
přejíždím prstem po smrtce kosy.
Chladivým dotykem ruku mou svírá,
stejně tak jak její tvář, i má je tak bílá.
A i když zdobí ji růže, co do kůže mi vryla,
je to právě ona, co do srdce život mi skryla.
PeopleSTAR (1 hodnocení)