Záhadné lesní zjevení

Na poli vrány mají slezinu,
krákáním mámí z nebe vločky sněhu.
Snaží se k nám přivolat zimu,
nechte si až na Vánoce bílou něhu.

Čerstvé povětří a jehličí tu voní dnes,
pod nohama křupe spadané listí.
Lesem kráčí myslivec a věrný pes,
dle tvarů možno druhy stromů čísti.

Na kraji palouku počal pes vrčeti,
myslivec zírá a vzrušením se chvěje.
Myslel si kvůli vysoké zvěři či praseti,
svědkem však podivného reje.

Tančí zde dívenka s trpaslíky,
půvabná jako Sněhurka z pohádky.
Je to mámení či záludné triky,
vždyť prochladneš, není čas na hrátky.

Přivinu si tě pod svou kamizolu,
nejsem však bohatý princ žádaný.
Čas lásky v teple prožijeme spolu,
i když v revíru jsem pouhý hajný.

Než stačil dotknout se ruky chladné,
snesl se nad palouk oblak mlhy.
Zmizelo náhle to stvoření vnadné,
po tanci v listí jen záhadné kruhy.