Zakletý princ

V borovém lese v chladných vodách rybníka,
žije prý kouzelná zlatá štika.
Komu se podaří chytit ji brzy za svítání,
jen hodnému a poctivému splní tři přání.

Vše kouzelné je, všude božský klid,
za svitu měsíce chodí sem laně hvězdy pít.
Jen za úplňku rozkvétá vzácná bylinka,
na břeh si ji natrhat přišla Mařenka.

Rozeznávat byliny ji už bába učila,
jak lidem pomoci, by bolístka je mučila.
Měsíc jasně září, všude plno světla,
co to mé oči vidí, snad jsem se nespletla.

Žabák zamotal se do rybářských sítí,
na hlavě zlatá korunka se třpytí.
Počkej jenom, pomohu ti brzy,
do dlaní ji kanou žabákovi slzy.

Nakloní se, sotva dotknou se jejich rty a líce,
žabák promění se v krásného prince.
Všechno dobře dopadlo, kdo by to byl řek,
že ze zakletí vysvobodí jen dívky polibek.