Zbytečná láska - Karel Kryl

Jak kvítek, který vadne,
jak světlo lampy za dne,
jak pousmání chladné
jsi zbytečná.
Jak prach, jenž na stůl sedne,
jak dálky nedohledné,
jak odmocnina z jedné
jsi zbytečná.
Jak suché větve lísky,
jak rozfoukané třísky,
jak žluté pouštní písky
jsi zbytečná.
Jak v mracích světlo luny,
jak pod hladinou duny,
jak roztříštěné čluny
jsi zbytečná, jsi zbytečná, má lásko.
Jak polámané meče,
jak zmrzlé kvítky kleče,
jak mlýn, v němž není mleče,
jsi zbytečná.
Jak zaskřípění klíče,
jak bez násady rýče,
jak polovina míče
jsi zbytečná.
Jak promarněná rada,
jak stará kůže hada,
jak cit, když kvete zrada,
jsi zbytečná.
Jak nevyhrané bitvy,
jak staré kroje z Litvy,
jak tupé ostří břitvy
jsi zbytečná, jsi zbytečná, má lásko.
Jak vzpomínky, jež bolí,
jak svazek starých rolí,
jak stará děvka s holí
jsi zbytečná.
Jak obehrané skladby,
jak rozbourané hradby,
jak hlas, jenž křičí z klatby,
jsi zbytečná.
Jak plachetnice v ledu,
jak had, jenž nemá jedu,
jak spor, jenž marně vedu,
jsi zbytečná.
Jak prsten, který tísní,
jak strom, jenž kvete plísní,
jak svět, jenž zhrdl písní,
jsi zbytečná, jsi zbytečná, má lásko.