Zeppelin

Letí ke mně zeppelín,
nevím co mu odpovím,
Vždyť sama letím vzduchem,
a jsem nepřítomna duchem.
Letí, na boku má mír,
řídí ho nebeský vezír,
co na palubě všechny vítá,
už dlouho s láskou kolem lítá.
Teď přiletěl si i pro mně snad,
dobude můj květinový hrad,
Co v něm schovaná leží,
Sněhurka pod temnou věží.
Vezír je vousatý pán,
má styl a je tu znám,
Dlouhý vlasy,
žadný řasy,
a hlavně na dlani srdce,
co nebere si nic trpce!
A tak lásku,květiny, mír přináší,
pro ty co jim slzy vítr odnáší,
do dáli,
kde klíč k srdci nestojí dukáty.
Zasypán květy,
zasloužím si taky,
lásky věty,
k němu upírám v naději zraky.
Teď,
Tady,
Hleď!
Přilétá u kormidla stojí,
s tvou touhou pomalu se pojí,
Odpovídá,
nevyzvídá,
Ví,
a nic nepotřebuje slyšet,
stačí když tě vidí brečet.
A tak Květinu ti hodí,
tu co k duši se ti hodí,
Až pozná někdo co za květinu držíš,
pak teprv svou lásku spatříš.
A tam bude stát.
a snad se i trochu smát.
On ví..