V mokrém písku zřetelné jsou stopy,
dávno žár vyprchal z oblázků.
Déšť častěji chladem zem kropí,
vzpomíná muž na letní lásku.
Zlatou korunku z pampelišek měla,
podzim jak z nich chmýří lásku rozfoukal.
Já věřil jsem, vždyť byla skvělá,
do oříškových očí jsem se zakoukal.
Nejspíš na mne rychle zapomněla,
v mé mysli stále žhavá vzpomínka.
Na mé volání již neodpověděla,
hluchá je tvá telefonní linka.
Náhle se v mlze zjevila postava,
v písku však nezanechává stopy.
Je to anděl či žena pravá,
nebo si ze mne kdosi žert tropí.
Na zádech z peří bělostná křídla,
průsvitné tělo stříbrný háv zdobí.
Odpusť, i já v tobě se zhlédla,
mé místo však je již v nebi.
dávno žár vyprchal z oblázků.
Déšť častěji chladem zem kropí,
vzpomíná muž na letní lásku.
Zlatou korunku z pampelišek měla,
podzim jak z nich chmýří lásku rozfoukal.
Já věřil jsem, vždyť byla skvělá,
do oříškových očí jsem se zakoukal.
Nejspíš na mne rychle zapomněla,
v mé mysli stále žhavá vzpomínka.
Na mé volání již neodpověděla,
hluchá je tvá telefonní linka.
Náhle se v mlze zjevila postava,
v písku však nezanechává stopy.
Je to anděl či žena pravá,
nebo si ze mne kdosi žert tropí.
Na zádech z peří bělostná křídla,
průsvitné tělo stříbrný háv zdobí.
Odpusť, i já v tobě se zhlédla,
mé místo však je již v nebi.
PeopleSTAR (2 hodnocení)
Další příspěvky autora
Struny ve větru - Josef Hora
Zaťukal někdo na dveře. Hlas pravil mi: Neotvírej! Jaro to nemohlo být, je po...
Třmeny - Jan Skácel
V září, když kořen v zemi uhnije a podzim píská na psí kost, po stepi vítr žene ...
Když urodí se švestky
Léto brzy do podzimu přehoupne se, ranní mlhu střídá ještě teplo sluníčka. Úroda...
Zaťukal někdo na dveře. Hlas pravil mi: Neotvírej! Jaro to nemohlo být, je po...
Třmeny - Jan Skácel
V září, když kořen v zemi uhnije a podzim píská na psí kost, po stepi vítr žene ...
Když urodí se švestky
Léto brzy do podzimu přehoupne se, ranní mlhu střídá ještě teplo sluníčka. Úroda...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva