Zlobím se na sebe

Poleť se mnou ke hvězdám,
dolů pošleme pozdravení,
na Zemi už lásku nehledám,
věřila jsem v srdce uzdravení.

Bezmezně jsem v lásku věřila,
pryč jsou všechny moje touhy,
stále jsem ji s první měřila,
snad šťastna jsem byla - jen okamžik pouhý.

A přesto i ten okamžik za to stál,
co bych za to dala, kdyby se vrátil!
To vánek potajnu štěstí svál
a tvůj milý pohled, někam se ztratil.

Dlouhou dobu už jej hledám,
shora snad bude lepší rozhled,
neustále věřím, že s tebou se shledám
a mě uzdraví - jediný tvůj pohled.

Až vrátíme se na Zem dolů,
za tvou společnost ti poděkuji,
podnikat dál budem cesty spolu,
s tebou přece nic neriskuji.

Tys byl a budeš můj kamarád,
mohu se spolehnout na tebe,
co na tom, žes mě kdysi měl rád,
proč jsem tě nechala? Teď zlobím se na sebe.