Z vysokých hor chladná voda stéká,
po kamení do údolí teče řeka.
Místy prudká a hodně dravá,
okolní zemi vláhu svou dává.
Podle břehů lány obilí a cukrové třtiny,
naproti louky a rozsáhlé pastviny.
Kde mělký brod, než přijde splav,
ženou tam honáci stádo krav.
Každý večer s kytarou při ohníčku,
vzpomíná honák na svou drahou polovičku.
Vydělá peníze, na zimu vrátí se do města,
čeká tam milá, jeho nevěsta.
Zatím co podzimní vítr šlehá ho v tváře,
milá již svatební věnec váže.
Ach honáku, rodiče moc jsou krutí,
bohatého rychtáře vzít si mě nutí.
Uvitý věnec pod splav hodila,
sama za ním ze žalu do vody skočila.
Voda zůstala navždy němá,
honák netuší, lásku již nemá.
PeopleSTAR (2 hodnocení)