Tolik o sobě víme,
v sebe se ponoříme,
a přec to všechno mine,
stejně jak polibek.
Na prsou nebo v tváři
nic za čas nezazáří,
z toho, co nás teď blaží:
nezbude znamení.
A kdybys je i měla,
purpurová a skvělá,
záře by vybělela,
nezbylo by z ní nic!
A přece lásky dílo
v hloubce nás označilo.
Že tak to s námi bylo,
vezmem si do hrobu.
v sebe se ponoříme,
a přec to všechno mine,
stejně jak polibek.
Na prsou nebo v tváři
nic za čas nezazáří,
z toho, co nás teď blaží:
nezbude znamení.
A kdybys je i měla,
purpurová a skvělá,
záře by vybělela,
nezbylo by z ní nic!
A přece lásky dílo
v hloubce nás označilo.
Že tak to s námi bylo,
vezmem si do hrobu.
PeopleSTAR (2 hodnocení)
Další příspěvky autora
ROZHOVOR - Jan Skácel
Jak se ti daří, můj milý? Jako stromečku, ke kterému přivázali ovečku, aby neza...
DOMA - Josef Rybák
A jsou tam stromy staré tři sta let. A stády vytepaný brod, kam z noci k ránu ch...
BALATON - Jan Skácel
U břehu po kolena stojí rákosí a šeptá, šeptá větru po vůli. Vlny narážejí na ků...
Jak se ti daří, můj milý? Jako stromečku, ke kterému přivázali ovečku, aby neza...
DOMA - Josef Rybák
A jsou tam stromy staré tři sta let. A stády vytepaný brod, kam z noci k ránu ch...
BALATON - Jan Skácel
U břehu po kolena stojí rákosí a šeptá, šeptá větru po vůli. Vlny narážejí na ků...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva