Tolik o sobě víme,
v sebe se ponoříme,
a přec to všechno mine,
stejně jak polibek.
Na prsou nebo v tváři
nic za čas nezazáří,
z toho, co nás teď blaží:
nezbude znamení.
A kdybys je i měla,
purpurová a skvělá,
záře by vybělela,
nezbylo by z ní nic!
A přece lásky dílo
v hloubce nás označilo.
Že tak to s námi bylo,
vezmem si do hrobu.
v sebe se ponoříme,
a přec to všechno mine,
stejně jak polibek.
Na prsou nebo v tváři
nic za čas nezazáří,
z toho, co nás teď blaží:
nezbude znamení.
A kdybys je i měla,
purpurová a skvělá,
záře by vybělela,
nezbylo by z ní nic!
A přece lásky dílo
v hloubce nás označilo.
Že tak to s námi bylo,
vezmem si do hrobu.
PeopleSTAR (2 hodnocení)
Další příspěvky autora
KDO - Jan Skácel
Kdo rozdupal a zahodil tu růži na břehu řeky v které plyne čas Tam v modrém lese...
MALÁ NÁDRAŽÍ - Jan Skácel
Jsou krajiny, kde děti ještě vlakům mávají. Vždycky jsme malinko smutní na malý...
TRÁVA JAKO MY - Jan Skácel
Na konci léta okolo tratí hoří tráva neslyšným, bílým plamenem. Vagony míjejí a...
Kdo rozdupal a zahodil tu růži na břehu řeky v které plyne čas Tam v modrém lese...
MALÁ NÁDRAŽÍ - Jan Skácel
Jsou krajiny, kde děti ještě vlakům mávají. Vždycky jsme malinko smutní na malý...
TRÁVA JAKO MY - Jan Skácel
Na konci léta okolo tratí hoří tráva neslyšným, bílým plamenem. Vagony míjejí a...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva