Znovu volná

Přes všechny dálky světů, jen k tobě chci já plout.
V srdci chlad,cítit tvůj řád
a tiše umírat.

Všechny ty miliony slov, co stačil jsi mi říct,
teď jen jako prázdné fráze v mojí hlavě, jinak nezbylo nic.
Tak když teď procházím všechna ta místa, kde byla naše láska ještě čistá
a jen tak přemítám, stejně tak jako já jsem sama, ty jsi sám.

I kdyby to tak bylo,
mezi námi už by to nic nezměnilo.
Avšak ty už jsi si našel jinou, vedle které budeš spát,
našel sis jiné oči, kterým budeš lhát.

Teď už z jiné holky děláš blázna,
říkáš jí, jak je strašně krásná,
že je pro tebe celým světem,
avšak i ona jednou pozná, že jen sami sobě lžete.

A i když vzal jsi mi svět, vzal jsi mi sebe,
já věděla že přijde zas chvíle, kdy podívám se na nebe
a v duši budu volná, jako pták,
s roztaženými křídly vznášet se ve větru jenom tak.

Že do mého srdce, znovu vstoupí slunce,
že roztaje ten led a zmizí všechen mráz.
A všechny ty chvíle, kdy mi slzy hřáli tváře,
dávno odvál čas.

A já zas znovu cítím, radost, smích,
jen s úsměvem v tváři vzpomínám,
na čas nocí bezesných.

A už nebudu ta, co zoufale prosí,
co si bolest v srdci a v očích smutek nosí.
Už nebudu ta co v nocích plných slz nespí,
už nebudu ta, které vzal jsi štěstí
a ty jak jen chceš, ať se vrátím přej si,
mým štěstím se stalo, že už se mnou nejsi.