Ztráta kamaráda

Moje krásné vzpomínky až na Šumavu zaletí,
na ten statek na samotě na vršíčku,
ke mně zase píseň šumavských lesů doletí,
lásku a štěstí, nasbírám si do košíčku.

K nim přidám to kouzelné kvítí,
proběhnu po louce k potůčku dolu,
nad hlavou sluníčko mi svítí,
tady jsem šťastna a nerada vracím se domů.

Šumava mi učarovala, má tolik krás,
je překrásná v jakémkoliv období,
nostalgii vzpomínkami vyvolá v nás,
ale když přijdou mraky, trošku pozlobí.

Když zamyšlena v tichu lesa kráčím,
poslouchám jen vánek a ptačí zpěv,
v srdci pořádek udělat si stačím,
zapomenu na všechno i na tvůj hněv.

Ty lesy mají dávno čarovnou moc,
proto bloudím v nich tak ráda.
Slunce se projde po obloze, přijde noc,
já vím - ztratila jsem kamaráda.