Čtvrtá adventní neděle,
bělostná roucha kněží,
svíčky už téměř shořelé.
V mé hlavě smutky sněží.
Co drahé dřív, teď cetka k rozdání.
Má láska už na tvou nečeká.
Však bolestně vnímám poznání,
jak snadné je ztratit člověka.
A i když snad k štěstí nebe svolí,
tvá zrada mě nikdy nepřebolí.
bělostná roucha kněží,
svíčky už téměř shořelé.
V mé hlavě smutky sněží.
Co drahé dřív, teď cetka k rozdání.
Má láska už na tvou nečeká.
Však bolestně vnímám poznání,
jak snadné je ztratit člověka.
A i když snad k štěstí nebe svolí,
tvá zrada mě nikdy nepřebolí.
PeopleSTAR (2 hodnocení)
Další příspěvky autora
Májová pohádka
Kdo by se měl bát Karkulky. Vždyť, když to tak vezmete, přeci od ní neutekl nikd...
Duše lásky
Černá duše se stále drží mé křehké tělesné schránky a s neoblomnou výdrží tu tvo...
Moc přátelství
Snažím se o tebe opřít jako o rozhlednu, přesto že vím, že tě mám vlastně v nedo...
Kdo by se měl bát Karkulky. Vždyť, když to tak vezmete, přeci od ní neutekl nikd...
Duše lásky
Černá duše se stále drží mé křehké tělesné schránky a s neoblomnou výdrží tu tvo...
Moc přátelství
Snažím se o tebe opřít jako o rozhlednu, přesto že vím, že tě mám vlastně v nedo...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva