Zvoníš u mých dveří,
ale já ti je neotevřu!
Málokdo, už ti věří,
ale já si lásku neodepřu.
Žiji tady jenom pro ni,
ale už nebudu každému věřit!
Tak podívám se, kdo to zvoní
a komu mohu - srdce svěřit.
Láska je překrásná přece,
je šťasten, kdo ji má,
ale musí být čistá - jako voda v řece,
pak i toho člověka někdy dojímá.
Tak až přijde ta láska pravá,
otevřu jí dveře i srdce dokořán.
Šťastný, kdo nebere, ale dává,
ten je prostě správně vychován.
PeopleSTAR (1 hodnocení)