Slyším tvé srdce bít
jakoby něčeho se bálo.
Můžeš mě ještě rád mít
co v naší knize lásky stálo?
Slyším zvony kostela bít
jakoby o sobě, chtěly dát vědět.
Už o lásce nechci jen snít
teď konečně, budu si jí hledět.
To ona srdcem prochází
a někdy tam zanechá stopy
když se jí daří, nic neschází
jindy, jako bys měl těžké okovy.
jakoby něčeho se bálo.
Můžeš mě ještě rád mít
co v naší knize lásky stálo?
Slyším zvony kostela bít
jakoby o sobě, chtěly dát vědět.
Už o lásce nechci jen snít
teď konečně, budu si jí hledět.
To ona srdcem prochází
a někdy tam zanechá stopy
když se jí daří, nic neschází
jindy, jako bys měl těžké okovy.
PeopleSTAR (6 hodnocení)
Další příspěvky autora
ROZHOVOR - Jindřich Hořejší
Má matka mazlení ráda neměla. Jen jednou, to už pozbývala sluchu, jsem přitiskl...
PÍSNĚ - Vítězslav Nezval
Dva páry černých koní Přes krajky polštáře si rukou oči cloní dvě dámy v kočáře ...
Vyšel jsem dřív než hvězda ranní - A. S. Puškin
Marně jsem, miláčku, chtěl dále zakrývat znepokojivý chlad v rozčarované duši. O...
Má matka mazlení ráda neměla. Jen jednou, to už pozbývala sluchu, jsem přitiskl...
PÍSNĚ - Vítězslav Nezval
Dva páry černých koní Přes krajky polštáře si rukou oči cloní dvě dámy v kočáře ...
Vyšel jsem dřív než hvězda ranní - A. S. Puškin
Marně jsem, miláčku, chtěl dále zakrývat znepokojivý chlad v rozčarované duši. O...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva