Nebe se usmívalo na řeku,
mladě i unaveně.
Tak přilne člověk k člověku,
tak přilne muž k ženě.
Znali se loni,
však letos, letos byl máj.
Řekl jí: Co to voní,
parfém, čaj?
Od okna, u něhož seděla,
ne mladá, ne stará,
prostě odpověděla:
Je to vůně jara.
mladě i unaveně.
Tak přilne člověk k člověku,
tak přilne muž k ženě.
Znali se loni,
však letos, letos byl máj.
Řekl jí: Co to voní,
parfém, čaj?
Od okna, u něhož seděla,
ne mladá, ne stará,
prostě odpověděla:
Je to vůně jara.
PeopleSTAR (4 hodnocení)
Další příspěvky autora
PRAMEN - František Gottlieb
Jsi zrcadlo, jež pojí zemi s nebem. V tobě se píseň počíná, tvé ústraní jen sbí...
JAK V JIŽNÍCH NOCÍCH - František Gottlieb
Jak v jižních nocích, kdy jsem bděl blíž hvězdám a blíž zemi! I vlny šumí, archi...
ČAS LETNIC - František Gottlieb
Ty jsi mé opožděné jaro! Když táhne k létu, duch září víc než květy. Ó promluv ...
Jsi zrcadlo, jež pojí zemi s nebem. V tobě se píseň počíná, tvé ústraní jen sbí...
JAK V JIŽNÍCH NOCÍCH - František Gottlieb
Jak v jižních nocích, kdy jsem bděl blíž hvězdám a blíž zemi! I vlny šumí, archi...
ČAS LETNIC - František Gottlieb
Ty jsi mé opožděné jaro! Když táhne k létu, duch září víc než květy. Ó promluv ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva