Stejné oči, stejný výraz.
V jedné z nocí,
k ránu když se trávník rosí,
o přízeň hvězdy prosí.
Čestné úmysly, zacítili vánek,
jak šeptá mu do ucha,
co je podle něj správné.
Klouby vřískají po péči,
mysl se naučila žít z bolestí,
přes to by chtěl trošku tělu ulehčit.
Upřímnost dosvědčí.
Komu čemu záleží,
jestli máme nějakou naději.
Výra zrající v nás,
nastolí věcem řád,
snad v pravý čas.
Z moci svěřené mu životem,
moudrý muž z něj vyroste.
Síla ducha vlastní energii z hvězd,
které svítili,
když jsme přišli na tento svět.
PeopleSTAR (0 hodnocení)