Ať už se netrápí, moje máma
Strach a děs mě provází,
divné zvuky odevšad slyším,
myslel jsem, že odvaha mi neschází,
opatrně se, k tajemné skále blížím.
Odtud se ozývá, jakoby tlukot srdce,
zvědavost ale předčí strach,
v tom najednou, vítr zavane prudce
a já se octnu, kdesi v tmách.
Nevidím na konci žádné světlo,
jen slyším strašný sýčků hlas,
moji zvědavost kamsi smetlo
a já na začátku cesty, stojím zas.
Bojím se udělat první krok,
snad je to krok do neznáma,
slibuji, že vzdám se drog,
ať už netrápí se, moje máme.
PeopleSTAR (7 hodnocení)