Barvy lásky

Rudou barvou namaluji růži,
vždyť ona přece barvu krve má.
Rád bych ti jich dal, třeba plnou nůši,
máš mne ráda, nebo se to jenom zdá?

Modrou barvu má zas nebe,
stejnou barvu i tvé oči mají.
Nikde nemám stání, miluji jen tebe,
každou noc o tobě, sny krásné se mi zdají.

Žlutou barvou namaluji sluníčko,
stejně jako ono - i tvá láska hřeje.
Tak lásko, usměj se jen maličko,
snad každý nám tu naši lásku přeje.

Zelenou barvou chlubí se louky a lesy,
jak na měkký polštář na trávu usedáš,
když jsem sám, volám ozvěnu - kde jsi?
Věřím, že snad jinou lásku nehledáš.

Hnědou nebo černou barvu mívá zem,
načechrané obláčky jsou zase bílé,
už vím, že to není jenom pouhý sen,
tak překrásné jsou s tebou chvíle.

I ty jsi pro mne krásné barevné kvítí,
jako sluníčko se na mne usmíváš,
z očí pomněnky modrou barvou svítí
a náladu špatnou nikdy nemíváš.

Proto tě tolik lásko má miluji,
kdo může říct, že takové štěstí má?
Zůstaneš pro mne vždy jediná - slibuji,
smutný je ten, kdo si lásky nevšímá.