Bez slova stoupám sám
k západní komnatě.
Srp luny nebem jde.
Pár čnících platanů
uzamklo chladný podzim ve dvoře.
Ať děláš, co děláš,
nepřerveš, nesmotáš
tu bolest po rozluce.
Pořád ti zůstává pachuť na dně srdce.
k západní komnatě.
Srp luny nebem jde.
Pár čnících platanů
uzamklo chladný podzim ve dvoře.
Ať děláš, co děláš,
nepřerveš, nesmotáš
tu bolest po rozluce.
Pořád ti zůstává pachuť na dně srdce.
PeopleSTAR (5 hodnocení)
Další příspěvky autora
KDO - Jan Skácel
Kdo rozdupal a zahodil tu růži na břehu řeky v které plyne čas Tam v modrém lese...
MALÁ NÁDRAŽÍ - Jan Skácel
Jsou krajiny, kde děti ještě vlakům mávají. Vždycky jsme malinko smutní na malý...
TRÁVA JAKO MY - Jan Skácel
Na konci léta okolo tratí hoří tráva neslyšným, bílým plamenem. Vagony míjejí a...
Kdo rozdupal a zahodil tu růži na břehu řeky v které plyne čas Tam v modrém lese...
MALÁ NÁDRAŽÍ - Jan Skácel
Jsou krajiny, kde děti ještě vlakům mávají. Vždycky jsme malinko smutní na malý...
TRÁVA JAKO MY - Jan Skácel
Na konci léta okolo tratí hoří tráva neslyšným, bílým plamenem. Vagony míjejí a...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva