Když na kolenou klečím,
sražena čísi ranou,
v krvavém tratolišti,
jako dítě brečím.
Zášť postává stranou
a potměšile piští.
Po tvářích mi kanou
slzy bezmoci.
Tiše do trávy
padá rána za ránou.
Namísto pomoci
s rozběhem kopneš mě do hlavy.
sražena čísi ranou,
v krvavém tratolišti,
jako dítě brečím.
Zášť postává stranou
a potměšile piští.
Po tvářích mi kanou
slzy bezmoci.
Tiše do trávy
padá rána za ránou.
Namísto pomoci
s rozběhem kopneš mě do hlavy.
PeopleSTAR (5 hodnocení)
Další příspěvky autora
Májová pohádka
Kdo by se měl bát Karkulky. Vždyť, když to tak vezmete, přeci od ní neutekl nikd...
Duše lásky
Černá duše se stále drží mé křehké tělesné schránky a s neoblomnou výdrží tu tvo...
Moc přátelství
Snažím se o tebe opřít jako o rozhlednu, přesto že vím, že tě mám vlastně v nedo...
Kdo by se měl bát Karkulky. Vždyť, když to tak vezmete, přeci od ní neutekl nikd...
Duše lásky
Černá duše se stále drží mé křehké tělesné schránky a s neoblomnou výdrží tu tvo...
Moc přátelství
Snažím se o tebe opřít jako o rozhlednu, přesto že vím, že tě mám vlastně v nedo...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva