Zavítala jsem do bílé pohádky.
stromy zdobily sněhové čepice,
tady není po sněhu ani památky,
to děti se na něj těší nejvíce.
Jen stopy zvěře tam vidět jsou,
jak se snaží najít potravu,
teď prodělávají dobu zlou
i já se těžko ze sněhu vyhrabu.
Ale sníh k zimě přece patří,
aspoň, že je tedy na horách,
jen občas tu krásu člověk spatří
a většinu zimy, jsou zvířátka v norách.
Vločky si spolu pohrávaly
než dopadly na studenou zem,
mrazíci na okna květy malovali,
prostě to byl překrásný sen.
A z té pohádky se vracím domů,
na sněhovou pohádku vzpomínám,
jdu pomalu alejí stromů
a večer znavena - s klidem usínám.
stromy zdobily sněhové čepice,
tady není po sněhu ani památky,
to děti se na něj těší nejvíce.
Jen stopy zvěře tam vidět jsou,
jak se snaží najít potravu,
teď prodělávají dobu zlou
i já se těžko ze sněhu vyhrabu.
Ale sníh k zimě přece patří,
aspoň, že je tedy na horách,
jen občas tu krásu člověk spatří
a většinu zimy, jsou zvířátka v norách.
Vločky si spolu pohrávaly
než dopadly na studenou zem,
mrazíci na okna květy malovali,
prostě to byl překrásný sen.
A z té pohádky se vracím domů,
na sněhovou pohádku vzpomínám,
jdu pomalu alejí stromů
a večer znavena - s klidem usínám.
PeopleSTAR (5 hodnocení)
Další příspěvky autora
U BŘEHU - Bohuslav Richter
Uprostřed řeky rackové hledají sousta Ledy jsou již pryč, a tak je lidi příliš ...
KDYŽ - Bohuslav Richter
Když v řece Otavě v ranním oparu vaří se verše a do lesů nesou se v tajemné mlze...
JARNÍ NEPOKOJ - Bohuslav Richter
Tráva se probouzí. zezelená za chvilku, až přinesou jí deště jarní košilku. Na ...
Uprostřed řeky rackové hledají sousta Ledy jsou již pryč, a tak je lidi příliš ...
KDYŽ - Bohuslav Richter
Když v řece Otavě v ranním oparu vaří se verše a do lesů nesou se v tajemné mlze...
JARNÍ NEPOKOJ - Bohuslav Richter
Tráva se probouzí. zezelená za chvilku, až přinesou jí deště jarní košilku. Na ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva