Jako bludný Holanďan
sám životem bloudím.
Dech jen těžko popadám,
kdy na pevný břeh vstoupím?
Ztrácím se ve vysokých vlnách,
nejedna, mé naděje spláchla,
topím se v moři slzách
a každá vlna, jakoby se smála.
Smích se tříští o útesy
i v noci slyším vlny hřmot
a já ve dne pod nebesy,
počítám ke štěstí, každý schod.
Kdy zakotvím v přístavu lásky,
na to mi nikdo odpověď nedá.
Mně trápením přibývají vrásky
a jako na znamení, vlna se zvedá.
Čekám stále na záchranu,
věřím, že určitě jednou přijde
a já lásko, u tebe navždy zůstanu
a šťastná hvězda, na oblohu vyjde.
PeopleSTAR (4 hodnocení)