Vzpomínky vadně plavou,
jako jas dní na porcelánu,
dokud do zapomnění nespadnou.
Hravost jimiž živím svou můzu,
dokazuji sobě službu,
bych zakázané ovoce nesnědl.
Především vlastní touhy,
v srdci se mi množí,
na úkor těch starých,
ač se s tím nechci loučit,
musel sem s nimi skončit.
Nové staré překrývá,
a mě tak nic jiného nezbývá,
než nasednout na další vlak,
a tím kdo jsem se stát.
Pokrývač střech a prázdných listů,
úděl vykřičený do proudu,
bych pochopil,
věci týkající se mého osudu.
PeopleSTAR (0 hodnocení)