Čekám, čekám, čekám

Spadlo mi do oka snítko prachu,
čekám nedočkavě na nároží,
že nepřijdeš, nemám strachu,
přece na nějaké vteřině nezáleží.

Dochvilná moc zrovna nejsi,
nechápu, co tě mohlo zdržet.
Rozhlížím se kolem - nevím, kde jsi,
když nepřijdeš, bude mi to mrzet.

Z nějaké hodiny, hlavu si neděláš,
víš, že vždycky na tebe počkám.
Už ani nevěřím, že se předěláš,
jednou, že přijdeš včas - těžko se dočkám.

Za necelou hodinu, přicházet tě vidím,
jakoby nic, na tvář polibek mi dáš
a tak se neustále jenom divím,
že tak velkou jistotu ve mně máš.

Ale až mi trpělivost jednou dojde,
věř, stále tady čekat už ani nechci.
Zvyklá jsi, že všechno ti projde,
dávám ti tedy výchovnou lekci.

Nepřijdeš-li příště konečně včas,
odejdu a sama si mne vyhledej!
Vím, že se to bude opakovat zas a zas,
proto říkám, tak mne už prosím nehledej!