Čertík

Čertík jse rozlobil,mou duši děsem ozdobil.
Čertík vyřvává světu mé trápení,mou mysl ve zmatek promění.
Čertík pod okny mi chodí,můj život jse ho bojí.
Čertík v přátelský pokec nevěří,on raději jsi můj život prověří.
Ale kdyby slepý nebyl a raději tu lež pravdou přebyl.
Čertík na přátelský pozdrav kouká zkrs prsty,on jsi myslí že mé tělo má na sobě falešné vrstvy.
On totiž zná jen zlo a faleš,přitom já ho chci jen přátelským světem provézt.
Tak čertíku dej jsi říct,že radost s přáteli ze života můžeš mít.
Pusť lidi vřelé k sobě,ať i tobě je ze života upřímně dobře.
S přáteli už v pekle domov nemusíš mít,s přáteli jen v šťastném světě budeš žít.
Tak čertíku svou zlobu nech daleko za sebou,pak už ty děsivé mítycké bytosti nepřijdou za tebou.
Čertíku už falešnými nemusíš být obklopen,tvůj život nemusí být jen ve zlu potopen.