Chci a věřím

Záclonku chci z okna odhrnout,
slunce na východě vychází právě,
od té krásy nejde oči odtrhnout,
kapky rosy třpytí se v trávě.

Bílé břízy dobré ráno mi dají,
mlha nad lesy se rozplyne,
na pavučině kapky rosy barvami hrají,
snad tahle krása nikdy nezhyne.

S kým o tu krásu se mám podělit,
když nevím, kde hledat tě mám.
O vše krásné s tebou se chci rozdělit,
smutno je mi, nechci zůstat sám.

Pod okny růže tak omamně voní,
připomínají mi vůni tvého těla.
Žil jsem pro naši lásku, jenom pro ni,
ale ty jiného, milovat jsi chtěla.

Já ti odpouštím, lásko má jediná,
ale nevím, zda mohu ještě doufat.
Na velkou lásku člověk stále vzpomíná,
chci mít tebe a už si nechci zoufat.

Až večer půjde slunce zase spát,
s velikým přáním budu usínat.
Snad při nás bude opět štěstí stát,
nechci naši lásku vidět zhasínat.

S vycházejícím sluncem ke mně vejdeš,
já zavřu za tebou opatrně dvířka,
konečně, co dlouho jsi hledala, tady najdeš,
přiznám se, že nemohu se dočkat zítřka.