Nezlob se, že nemám čas,
na to si zvyknout musíš!
Ale snad přijde doba zas,
kdy mě k sobě ráda pustíš.
Někdy to tak v životě bývá,
že i největší láska končí.
To život, ty úskalí skrývá
a člověk se s láskou, jen těžko loučí.
Budu se snažit být ti blíže,
buď trpělivá a věř mi!
Láska překoná snad i mříže
a zase k tobě - vejde dveřmi.
Nech je prosím otevřené,
by mohla potichoučku vejít,
snad neskončí na červené,
já se chci jednou - s tebou sejít.
na to si zvyknout musíš!
Ale snad přijde doba zas,
kdy mě k sobě ráda pustíš.
Někdy to tak v životě bývá,
že i největší láska končí.
To život, ty úskalí skrývá
a člověk se s láskou, jen těžko loučí.
Budu se snažit být ti blíže,
buď trpělivá a věř mi!
Láska překoná snad i mříže
a zase k tobě - vejde dveřmi.
Nech je prosím otevřené,
by mohla potichoučku vejít,
snad neskončí na červené,
já se chci jednou - s tebou sejít.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Vzpamatují se lidé včas?
Moc lidí už nečte básničky a to je velmi smutné. Kam se ztratili ty lidičky? By ...
DOMEČEK NA STRÁNI
Na stráni stojí domeček, čelí větru, mrazu, dešti, před ním jediný stromeček, ať...
NEZVYKEJ SI !
Ty myslíš, že si mě ochočíš? Tak na to drahá zapomeň! Do mého života nikdy nevkr...
Moc lidí už nečte básničky a to je velmi smutné. Kam se ztratili ty lidičky? By ...
DOMEČEK NA STRÁNI
Na stráni stojí domeček, čelí větru, mrazu, dešti, před ním jediný stromeček, ať...
NEZVYKEJ SI !
Ty myslíš, že si mě ochočíš? Tak na to drahá zapomeň! Do mého života nikdy nevkr...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva