Co jsme mi honí hlavou...

Tajíš to celý život...
nikomu se s tím nesvěříš...
jen své duši se svěříš...
někdy je zvláštní když ti někdo řekne tajemství..
tajemství jako takové ti mohou říct leckteří...
ale to tajemství které máš v sobě...nikdy nepřiznáš..
jen ty se vněm vyznáš...
i toto tajemství ti někdo řekne...
od tý doby se tě každý lekne..
pak před sebou budou mít neznámou tvář...
krutou a studenou...i když se pořád usmívá...
to tajemství říct nesmíš...
jinak tvá tvář bude pro ně necitlivá...
bude stebe jiný člověk...
budou jsi myslet že jsi pračlověk...
jsi odlišný...jak se toho zbavíš?....
už jse nikdy nepobavíš..
v citech hodně stavíš...
doufám že se bavíš....
je to chyba nás lidí...
mluvíme a nevíte co...
a pak už to stebou s kopce jen šlo...
ve tvé duši je tma...
je tam smutno...
je tam chlad...
a moc vad...
lidé čekají kdy si nasadíš svoji pravou tvář..
chtějí od tebe zase vidět zář....
jenže už napořád budou mít v sobě schovanej strach...
co před nima ještě schováváš...
už ted kvůli nim tu nejsi....a tak jim z pekla na rozloučenou máváš..

Kalimero

co se mi honí hlavou...

původně to mělo být na téma tajemství...ale nebavilo mě to tak jsem psal ze sebe co jsi myslím.....:)