Z tvé vlahosti jsou zrozeni drazí ptáci,
ždibec svítání překvapí je, nakrmí,
když pípnou neviděni, sotvaže
se upokojí tvé štěstí.
Ale svítá ti u nohou, přílišné světlo
zaplavuje už dlouhé šaty.
Zase necudně povívá jejich zelení,
kokrhá kohout: je čas, kdy před sebou musím prchat.
ždibec svítání překvapí je, nakrmí,
když pípnou neviděni, sotvaže
se upokojí tvé štěstí.
Ale svítá ti u nohou, přílišné světlo
zaplavuje už dlouhé šaty.
Zase necudně povívá jejich zelení,
kokrhá kohout: je čas, kdy před sebou musím prchat.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
ROZHOVOR - Jan Skácel
Jak se ti daří, můj milý? Jako stromečku, ke kterému přivázali ovečku, aby neza...
SMUTÉNKA - Jan Skácel
To až v září se stmívá, už bez sametu, drsně, naholo, po poli chodí smuténka a z...
POTOM - Jan Skácel
Potom je hospoda Na Ostychu krásně a tiše se v ní pije nestojí uprostřed dědiny ...
Jak se ti daří, můj milý? Jako stromečku, ke kterému přivázali ovečku, aby neza...
SMUTÉNKA - Jan Skácel
To až v září se stmívá, už bez sametu, drsně, naholo, po poli chodí smuténka a z...
POTOM - Jan Skácel
Potom je hospoda Na Ostychu krásně a tiše se v ní pije nestojí uprostřed dědiny ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva