Večer, co večer, hvězdy rozsvítí nebe,
měsíc jen smutně přes mraky kouká,
by mu nebylo smutno - pozvou ho mezi sebe,
a on jen pomaloučku, z mraků se souká.
Svým světlem ozáří celý širý kraj,
ozdobí zářivým stříbrem lesy i louky,
klidně na schovávanou s ním si hraj,
tak nádherné s ním jsou noční toulky.
Slunce odešlo spát, všechny stíny zmizí,
náhle rozhostí se ticho po krajině,
jdu tmou, ale nic mi tady není cizí,
jsem přece jenom doma a ne v cizině.
Z lesa ozývá se poslední sojky volání,
všechna zvířátka se uchystala k spánku,
konec je i našemu nočnímu toulání,
za překrásný den - poděkuji vánku.
měsíc jen smutně přes mraky kouká,
by mu nebylo smutno - pozvou ho mezi sebe,
a on jen pomaloučku, z mraků se souká.
Svým světlem ozáří celý širý kraj,
ozdobí zářivým stříbrem lesy i louky,
klidně na schovávanou s ním si hraj,
tak nádherné s ním jsou noční toulky.
Slunce odešlo spát, všechny stíny zmizí,
náhle rozhostí se ticho po krajině,
jdu tmou, ale nic mi tady není cizí,
jsem přece jenom doma a ne v cizině.
Z lesa ozývá se poslední sojky volání,
všechna zvířátka se uchystala k spánku,
konec je i našemu nočnímu toulání,
za překrásný den - poděkuji vánku.
PeopleSTAR (39 hodnocení)
Další příspěvky autora
PRELUDIUM - Bohuslav Richter
Žena když přejde tiše pokojem, klavír to tolik nepoví. A když se usměje, housle ...
U BŘEHU - Bohuslav Richter
Uprostřed řeky rackové hledají sousta Ledy jsou již pryč, a tak je lidi příliš ...
KDYŽ - Bohuslav Richter
Když v řece Otavě v ranním oparu vaří se verše a do lesů nesou se v tajemné mlze...
Žena když přejde tiše pokojem, klavír to tolik nepoví. A když se usměje, housle ...
U BŘEHU - Bohuslav Richter
Uprostřed řeky rackové hledají sousta Ledy jsou již pryč, a tak je lidi příliš ...
KDYŽ - Bohuslav Richter
Když v řece Otavě v ranním oparu vaří se verše a do lesů nesou se v tajemné mlze...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva