Mé duše deník protivná je kniha.
Proč, kdo mne nutí denně do ní psát?
Na bedrách mojich leží věků tíha,
a já jsem znaven tak, že šel bych spat.
Ať v oblacích se váha soudu zdvihá,
já doved vždy být štěstí svého kat:
vše poklady svět vždy moh bráti rád
mé duše.
Zda zbude po mně jediná jen rýha?
Já do každé své símě rád vždy klad,
co tenkým paprskem se dneska míhá,
to bude zítra velký vodopád,
to bude triumf, lásky ples i sad
mé duše!
Proč, kdo mne nutí denně do ní psát?
Na bedrách mojich leží věků tíha,
a já jsem znaven tak, že šel bych spat.
Ať v oblacích se váha soudu zdvihá,
já doved vždy být štěstí svého kat:
vše poklady svět vždy moh bráti rád
mé duše.
Zda zbude po mně jediná jen rýha?
Já do každé své símě rád vždy klad,
co tenkým paprskem se dneska míhá,
to bude zítra velký vodopád,
to bude triumf, lásky ples i sad
mé duše!
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
KDO - Jan Skácel
Kdo rozdupal a zahodil tu růži na břehu řeky v které plyne čas Tam v modrém lese...
MALÁ NÁDRAŽÍ - Jan Skácel
Jsou krajiny, kde děti ještě vlakům mávají. Vždycky jsme malinko smutní na malý...
TRÁVA JAKO MY - Jan Skácel
Na konci léta okolo tratí hoří tráva neslyšným, bílým plamenem. Vagony míjejí a...
Kdo rozdupal a zahodil tu růži na břehu řeky v které plyne čas Tam v modrém lese...
MALÁ NÁDRAŽÍ - Jan Skácel
Jsou krajiny, kde děti ještě vlakům mávají. Vždycky jsme malinko smutní na malý...
TRÁVA JAKO MY - Jan Skácel
Na konci léta okolo tratí hoří tráva neslyšným, bílým plamenem. Vagony míjejí a...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva