Dětství

,,Jsi ještě dítě"
slýcháme oba,ty i já,každý den.
A dospělí? Ti nevidí Tě,
dospělost je náš každodenní sen.

Nechápou naše sny,naše touhy,
že chceme vyrůst a být dospělí,
že pro nás není dětství přelud pouhý,
že přátelství čas rozdělí.

Čas...co to vlastně je?
Rok,den,hodina nebo jen pojem?
Když sedlák zrno zaseje?
Čas-ten na nás dělá zvláštní dojem.

Víš,chtěla bych být ještě malé děcko,
ale chci i to,aby na mě dospělí trochu dali,
nechci od života všecko,
jen ať se na mě nedívají pohledem,,Ty spratku malý...

Ne,to co Ti říkám není lež,
ale nemusíš tomu věřit,
nedržím Tě tu,klidně běž,
já vím,nemůžu se s tebou měřit.

Nebudu se zlobit,když mě teď opustíš,
mé řeči jsou jen bláznovství,
však doufám,že mi odpustíš
mé vymyšlené,dětské království...