Dilema Nesmělého

Denně se kvůli tobě trápím,
když vyznám ti své city,
bojím se, že tě tím ztratím.

Pokaždé, když jsme spolu,
nejsem si jist tvými city,
a to mi dodává nervozity,
až k samotnému vrcholu.

Ikdyž mě tvé oči svádí,
přesto jsem nesmělý,
neumím totiž mluvit s anděly,
ikdyž mě rukou něžně hladí.

Nejsi sám kdo občas řeč ztratí,
ovšem budeš-li stále mlčet
a jen tak sám v koutě trčet,
tvá slečna se za tebou nevrátí.

Nemusíš se bát žádných ztrát,
když políbíš svou vysněnou,
máš-li ji opravdu ze srdce rád,
pak její láska bude tvou odměnou.

Jste tak okouzlující a my tak všední,
vaše krása nám bere řeč i spánek,
jste pro nás první,poslední,
Vichřice i něžný vánek...