Doluji v černé hlíně,
rýžuji v písčinách,
a když se k tobě vracím,
je úzko mi, mám strach.
Až jednou budu smět
rozdrtit zrnko v dlani,
život se naplní,
vzepnou se koně vraní,
zavlaje černá hříva,
větve se zdvihnou výš.
Ale ta dálka k břehům,
které mi nabízíš!
rýžuji v písčinách,
a když se k tobě vracím,
je úzko mi, mám strach.
Až jednou budu smět
rozdrtit zrnko v dlani,
život se naplní,
vzepnou se koně vraní,
zavlaje černá hříva,
větve se zdvihnou výš.
Ale ta dálka k břehům,
které mi nabízíš!
PeopleSTAR (4 hodnocení)
Další příspěvky autora
PŘES ROVNÍK - František Gottlieb
A pak jsem viděl hvězdy. Čas mě zdravil, jak bych se modrým mořem plavil. A měsí...
PRAVDO DUCHA !
Pravdo ducha, sílo mroucích, nekonečný příslibe, ty, v níž nelze spočinouti jako...
STROM - František Gottlieb
Na koho myslí strom, když kvete? Sám stavíš si jej před oči, tvá metafora hledá ...
A pak jsem viděl hvězdy. Čas mě zdravil, jak bych se modrým mořem plavil. A měsí...
PRAVDO DUCHA !
Pravdo ducha, sílo mroucích, nekonečný příslibe, ty, v níž nelze spočinouti jako...
STROM - František Gottlieb
Na koho myslí strom, když kvete? Sám stavíš si jej před oči, tvá metafora hledá ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva