Své smutné vzpomínky,
posílám do světa,
jiné přitékají jako pramínky
a někdy je cesta trnitá.
Po ní pomalu kráčím,
nevím, zda štěstí potkám,
často hlavu svou otáčím,
snad se přece, jednou dočkám.
Rozkvetlý míjím sad,
kde na stromech včeličky bzučí,
už po lásce pociťuji hlad
a nedaleko, vodopád hučí.
Temně hučí, voda padá
a já usedám na chvíli,
snad na mě přijde řada,
kdo vlastně láskou nešílí!
Vidím tě lásko přicházet,
pod vodopádem, z mlžného oparu,
s láskou opatrně musíš zacházet
a vyhýbej se každému rozmaru.
Tak jedině, budeš mít klid,
zapomeneš, co jsi vlastně hledal,
uvidíš před sebou zvláštní svit,
poselství štěstí - druhým jsi předal.
PeopleSTAR (10 hodnocení)