Co si z kvítí napleteme vínků
v prstech, jež se dost už ohřály,
než vyžene stromek do lupínků,
než se bílým květem obalí.
Loňské dříví ještě hučí v peci.
Venku slunci, div ne letnímu,
pacholátko už se dává svléci,
dávno zapomnělo na zimu.
Voda, vodička už na nás čeká,
už se čistí u samého dna.
Země do vysoka, do daleka
vydechuje - zase svobodná.
v prstech, jež se dost už ohřály,
než vyžene stromek do lupínků,
než se bílým květem obalí.
Loňské dříví ještě hučí v peci.
Venku slunci, div ne letnímu,
pacholátko už se dává svléci,
dávno zapomnělo na zimu.
Voda, vodička už na nás čeká,
už se čistí u samého dna.
Země do vysoka, do daleka
vydechuje - zase svobodná.
PeopleSTAR (5 hodnocení)
Další příspěvky autora
PRAMEN - František Gottlieb
Jsi zrcadlo, jež pojí zemi s nebem. V tobě se píseň počíná, tvé ústraní jen sbí...
JAK V JIŽNÍCH NOCÍCH - František Gottlieb
Jak v jižních nocích, kdy jsem bděl blíž hvězdám a blíž zemi! I vlny šumí, archi...
ČAS LETNIC - František Gottlieb
Ty jsi mé opožděné jaro! Když táhne k létu, duch září víc než květy. Ó promluv ...
Jsi zrcadlo, jež pojí zemi s nebem. V tobě se píseň počíná, tvé ústraní jen sbí...
JAK V JIŽNÍCH NOCÍCH - František Gottlieb
Jak v jižních nocích, kdy jsem bděl blíž hvězdám a blíž zemi! I vlny šumí, archi...
ČAS LETNIC - František Gottlieb
Ty jsi mé opožděné jaro! Když táhne k létu, duch září víc než květy. Ó promluv ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva