Co si z kvítí napleteme vínků
v prstech, jež se dost už ohřály,
než vyžene stromek do lupínků,
než se bílým květem obalí.
Loňské dříví ještě hučí v peci.
Venku slunci, div ne letnímu,
pacholátku už se dává svléci,
dávno zapomnělo na zimu.
Voda, vodička už na nás čeká,
už se čistí u samého dna.
Země do vysoka, do daleka
vydechuje - zase svobodná.
v prstech, jež se dost už ohřály,
než vyžene stromek do lupínků,
než se bílým květem obalí.
Loňské dříví ještě hučí v peci.
Venku slunci, div ne letnímu,
pacholátku už se dává svléci,
dávno zapomnělo na zimu.
Voda, vodička už na nás čeká,
už se čistí u samého dna.
Země do vysoka, do daleka
vydechuje - zase svobodná.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
PŘES ROVNÍK - František Gottlieb
A pak jsem viděl hvězdy. Čas mě zdravil, jak bych se modrým mořem plavil. A měsí...
PRAVDO DUCHA !
Pravdo ducha, sílo mroucích, nekonečný příslibe, ty, v níž nelze spočinouti jako...
STROM - František Gottlieb
Na koho myslí strom, když kvete? Sám stavíš si jej před oči, tvá metafora hledá ...
A pak jsem viděl hvězdy. Čas mě zdravil, jak bych se modrým mořem plavil. A měsí...
PRAVDO DUCHA !
Pravdo ducha, sílo mroucích, nekonečný příslibe, ty, v níž nelze spočinouti jako...
STROM - František Gottlieb
Na koho myslí strom, když kvete? Sám stavíš si jej před oči, tvá metafora hledá ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva