Hádej, jak to skončí

Tvá duše je čistá,
jak křišťálová studánka,
co život nám chystá,
je pro nás hádanka.

Hádat můžem stále dokola,
nemáme šanci uhodnout,
osud si na nás sám zavolá,
s ním nelze se nikdy dohodnout.

Ale šťasten jsem, že jsi tu,
už svět není jen černobílý,
co jen ta láska má úkrytů,
a procestuje všechny světadíly.

Sám jsem si ji přivolal,
když kolem procházela,
její plamen rudě plápolal,
by nám nikdy láska nescházela.

Budem o ni spolu pečovat,
jak o tu nejkřehčí květinku,
jen prosím, nechtěj trucovat,
dávno vím, mám doma hrdinku.

Podala jsi mi srdce na dlani
a já jej s radostí přijal,
teď cvrčci cvrkají na stráni
a rád bych se k něčemu přiznal.

Já lásko, tolik miluji tebe,
ale to není vůbec žádný hřích,
láska nás jednou k milování svede
a pak kolem, bude znít jenom smích.