Půlnoční verše skládám,
únavou se mi oči klíží,
přes překážky padám,
hodina duchů se blíží.
Až odbije půlnoc na věži,
skryji se rychle někde v koutku,
tajemný kočí trhne otěží,
duchové ožijí, jak mávnutím kouzelného proutku.
Strach mi nedá ale spát,
stíny strašidelné kolem se točí,
začínám se strašně bát,
hledí na mě, pár žhavých očí.
Schoulím se a ani nedýchám,
slyším jen skřeky a divné hlasy,
o jejich rejích dost často slýchám,
myslela jsem, že pryč jsou ty časy.
Když ráno pak vyjde sluníčko,
pryč jsou najednou všechna kouzla,
přiznám - bála jsem se a ne maličko,
jen na chvíli, jsem do pohádky vklouzla.
PeopleSTAR (6 hodnocení)