Padá první sníh.
Tiše sněží na město i na duši. Takové ticho, tišší
než smrt, než zaťaté zuby. Jen violy táhlý vzlyk
a světlo křehčí než ten vzlyk..
U teplých kamen zvoucích k snění jen tak si povídají
o bílé ovečce, co zabloudila.
Tiše sněží.
Tiše sněží na město i na duši. Takové ticho, tišší
než smrt, než zaťaté zuby. Jen violy táhlý vzlyk
a světlo křehčí než ten vzlyk..
U teplých kamen zvoucích k snění jen tak si povídají
o bílé ovečce, co zabloudila.
Tiše sněží.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
PŘES ROVNÍK - František Gottlieb
A pak jsem viděl hvězdy. Čas mě zdravil, jak bych se modrým mořem plavil. A měsí...
PRAVDO DUCHA !
Pravdo ducha, sílo mroucích, nekonečný příslibe, ty, v níž nelze spočinouti jako...
STROM - František Gottlieb
Na koho myslí strom, když kvete? Sám stavíš si jej před oči, tvá metafora hledá ...
A pak jsem viděl hvězdy. Čas mě zdravil, jak bych se modrým mořem plavil. A měsí...
PRAVDO DUCHA !
Pravdo ducha, sílo mroucích, nekonečný příslibe, ty, v níž nelze spočinouti jako...
STROM - František Gottlieb
Na koho myslí strom, když kvete? Sám stavíš si jej před oči, tvá metafora hledá ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva