Jakoby plíživě podzim přicházel,
vítr si hraje s listím,
tajně jsi ode mě odcházel,
čím si je člověk v životě jistý?
Jako to listí ze stromů
i láska někdy chřadne,
snad nezná cestu domů
a vášeň pomalu vadne.
Až zase jaro ji vzkřísí,
vonět bude po vánku,
láska se s radostí smísí
a já se svěřím červánku.
I já se budu červenat,
ale před ním nemusím se stydět,
tráva v lukách se bude zelenat
a na mně, štěstí bude vidět.
PeopleSTAR (4 hodnocení)