Jak se dostat do pohádky

Když jdu pozdě večer spát,
knihu pohádek si rozevřu,
bůhví, co se v noci může stát,
do světa pohádek, dvířka otevřu.

Pomalu a potichoučku vejdu,
přivítá mě přívětivý hlas,
všechny pohádkové bytosti tu najdu,
jen nevím, jak zastavit ten čas.

Bych v pohádce mohla zůstat,
těšit se z obyčejného, lidského štěstí,
nevadí mi, že budu růžemi obrůstat,
být ale Šípkovou Růženkou, se mi ale nepoštěstí.

Budu jen mlčky a ráda přihlížet,
jak v pohádkách to vlastně chodí,
možná, že krásného, mladého prince budu vyhlížet,
nebo ty postavičky, co rádi dobru škodí.

Snad jako v tom životě,
zlo je přece i v pohádkách,
potkám třeba Honzu ve Lhotě,
nebo si poslechnu pohádku o zvířátkách.

Jenomže ráno, všechna kouzla končí,
kniha pohádek se zavírá,
Sněhurka i trpaslíci, se mnou se loučí,
zase do normálního života, brána se otevírá.