Je třeba všemu smilování,
co malé, ustrašené, prosí.
Co lidské je, co bolest nosí.
Co vyčísti lze v bílé skráni.
Jsou plny světla tvoje řasy,
s moudrostí zápasících hříchů.
A z tvého bouřlivého smíchu
já vím, jak hořce plakala jsi.
co malé, ustrašené, prosí.
Co lidské je, co bolest nosí.
Co vyčísti lze v bílé skráni.
Jsou plny světla tvoje řasy,
s moudrostí zápasících hříchů.
A z tvého bouřlivého smíchu
já vím, jak hořce plakala jsi.
PeopleSTAR (3 hodnocení)
Další příspěvky autora
DRAMA - Vítězslav Nezval
V tom domě kde už nebydlí Pije svou starou sklenku grogu A hledí na strakatou do...
PÍSEŇ - Vítězslav Nezval
Ve vašem boku spí aiolská lyra. Na řece Orinoku zní zpěv gondoliéra. Piano, smy...
NÁPIS - Vítězslav Nezval
Kolik jsem vypsal tužek, kolik jsem zmuchlal lůžek, letím, ač nejsem pták, sám n...
V tom domě kde už nebydlí Pije svou starou sklenku grogu A hledí na strakatou do...
PÍSEŇ - Vítězslav Nezval
Ve vašem boku spí aiolská lyra. Na řece Orinoku zní zpěv gondoliéra. Piano, smy...
NÁPIS - Vítězslav Nezval
Kolik jsem vypsal tužek, kolik jsem zmuchlal lůžek, letím, ač nejsem pták, sám n...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva