Jednám

Z noci přešlé,
teď vedeš mě
a jevíš se v mých snech,
jako stres co upadá,
když cítím tu oporu v zádech,
byť by to byl pouhý vánek
tak pro mě pramen kudy mám jíti
a stále tvou přítomnost cítil,
jako bys věděl co mě čeká,
když mě v tom každý nechá
a já furt čekal,
kdo se mě zeptá
a zjistil jsem,
že jsem vyděšen
z vlastní síly
co je jako břemeno,
když to nemáš
nikomu spravedlivému nabídnout
co by pravidla
aby tě další bytost nenabila
do role strašidla
co všechny pasiva
ho z žírají,
když sám neví jaké má vyznání
a proto občas přehání
a nedbalý své vize,
touží mít klid na své psaní
aby nějak obhájil ty životní síly růst
co mu umožnil tyhle posuny,
jako život si rozvrhni,
dovol svému nitru promluvit
drž se té osnovy
co sis stanovil,
jako závory co se nedají na bořit
ani rozebrat
v pohled plný obav
co by ze své povahy
s ničím si nedokázal poradit
a pro mé pojistky
dodržet sám sobě slib,
že to zdárně dotáhnu
tam kam mě vedeš
a zdali naslouchám správně
tak teď právě
mám tě navždy ve svém srdci.