Jen tak z lehka

Tahle báseň je jen velká skouška,
nevím proč ale stále víc se mi do hlavy vtliouká,
je pravda že lásku mám,
jen na ní vzpomínám.
Je jako černá růže plná krásy,
nosí blonďaté vlasy,
ovšem už tam není špetka lásky,
říkám to bez nadsázky,
nabízí se otázka proč jsou i takové krásky.
Mysl mi zaslepí,
mrknu a zase zmizí.
Má úsměv anděla,
tím mě okouzlila,
možná to neví ale je první která mě tímto na kolena srazila,
těď odešla.
Zbyla po ní jen na dně hořkost,
připadám si těď jako předhozená kost,
cítím svojí slabost.
Cítím jak mě úplně vysála,
jenom vzpomínky mi do života nachala,
mávnutím mě opustila,
nikdy mi nic neřekla,
ani grimasem mmi nic nevýčitala,
přesto ze života zmizela,
takhle se chová jednostraná láska,
nejdřím mi med nabídla,
těď mi duši spráskala.
Mám pocit viny,
vím že ona je ten článek který mi chybý,
nevím proč ale cítím pocit viny,